výseky ze života

Po dlouhý době..

18. října 2011 v 18:51 | Sweet breeze
Tak se zase hládim, po dlouhý době..
Neměla jsem čas, po pravdě řečeno jsem spíš neměla naládau.. Pojmenovala bych to krize blogařova, kterou zažijeme dřív nebo později každej, ale teď jsem zase zpátky..
Za tich pár dní se toho odehrálo moc, byly to náročný, legrační, vyhrocený a našla bych na to ještě další desítky slov. Shrnutím jedním slovem - EXTRÉM!

Dneska jsem si uvědomila jednu věc..
Dřív jsem jezdila na dovolenou s očekáváním, že se tam o mě personál postará, číšníci poradí a kdesi cosi.
Za tich pár dní, co jsem si oddělala praxi, jsem zjistila, že číšníčina je jedna z fyzicky a psychicky náročných prací, kde je přetvářka na prvním místě. Neexistuje je tam slovíčko ne, neexistuje špatná nálada. Člověk se musí neustále usmívat na lidi, který ani nezná, i přesto, že je na nohou od čtyř ráno, musí neustále dávat hostovi najevo, že je tam jenom pro něj a ne pro nikoho jinýho a číšník lítá sem a tam jako debil, aby splnil všechno, co hostovi na očích vidí. Neexistuje ani to, že si někde, někdy (kromě oběda) sedne, i když zrovna nikdo neni okolo. A to pak nemluvim o tom, když na židli sedí nějaká primadona, která si myslí, že se z ní všichni poserou..
Bože, jak já tohle nesnášim! Nikdy jsem to nechtěla dělat a teď vim, že ani dělat nebudu. Hold si tim ale musim projít. Ještě, že jsme dneska měli super kolektiv.. asi jediný pozitivum tam..

Dál bych to asi nerozebírala, nic bych nerozebírala. Jsem unavená, půjdu odpočívat a zase se ozvu. A taky musim udělat novej design, když jsem tamten smazala.. :/

Člověk musí potkat plno nesprávných lidí, aby si pak těch správných vážil!

6. října 2011 v 19:02 | Sweet breeze
...nešťastná! :(

Já jsem tak strašně blbá, vzpomínám na krásný chvíle s T., nedávno jsem četla i smsky a že jsem měla co dělat. Já husa hloupá, husa je slybý slovo. Chtěl mě, snažil se o mě a já pořád nevěděla, nebyla si jistá.. Nedivim se, že ho to přestalo bavit.. :/
A teď tu sedim už několikátej den, možná už i tejden a brečim si do polštáře, jak malá holka. Řikám, že se mám fajn, ale jak mi je víte doopravdy jenom vy! Nechci nikoho zatěžovat se svými problémy..
Dneska jsem ho konečně dokázala na chatu na fb odkřížkovat a nemít ho na liště, abych věděla o tom až se přihlásí a abych mohla doufat, že napíše..
Nechci se vnucovat. Prostě bych si to měla přiznat, že tohle nemá žádnou budouctnost. Vim to, moc dobře to vim, ale pořád doufám, jak nějaká malá naivka, při tom je to tak zřejmý ..

Člověk musí potkat plno nesprávných lidí, aby si pak těch správných vážil!

Jsem zoufalá, nevim co mám dělat a nikdo mi nemůže poradit...
Neni den, kdy bych na ty nejhezčí a nejsilnější chvíle prožili. Přemejšlim o tom, že ho už třeba nikdy neuvidim, nepotkám, nekontaktuju.. Jak vymést lásku ze srdce? Přijdu si, jak kdybych tam měla obrovskou díru, pocit méněcennosti. Takhle jsem se v životě necejtila. Chci bejt zase ta, která se směje a ne jenom proto, že se to od ní očekává, ale protože chce..!

To je zase období, neni mi ještě moc dobře, nespim, stres, neustále z něčeho a z někoho vynervovaná. Hodně lidí mi leze na nervy a doopravdy vydržim s málokym v pohodě, v klidu bez toho aby mi vadil. Jsem nesnesitelná! Vim to, ale nemůžu s tim nic udělat ač chci... Jde to všechno na jednou proti mě a já se zastavuju, místo toho abych se neohlížela do minulosti...

Tak to prostě je ...

3. října 2011 v 16:31 | Sweet breeze
Hlásim se ze světa školy, smutku, nudy a v neposlední řadě taky nevyspalosti.

Je to blbý, ale je to tak.
I když.. jedno malý pozitivum by tu bylo, tenhle tejden jsem čekala hroznej a ještě horší. Dneškem se mi ale potvrdilo, že to nebude zas taková hrůza aspoň co se doby strávený ve škole týče.
Dneska nám odpadli tři hodiny, tudíž jsme končili už ve dvě - yes! Zítra praxe - konečně jdu ráno a brzo odpoledne domu, už mě ty odpoledne pěkně sraly, středa do půl pátý, ve čtvrtek nejspíš výlet a v pátek hurá jenom do jedný! To je fakt lepší, než jsem čekala. Spousta písemek nám kvůli různým komplikací odpadlo, takže jsem ráda, že jsem se neučila, jak jsem měla v plánu! :-D Zbytečný mrhání časem!

Nevyspalost = další téma. Jsem pořád strašně unavená, ale nemůžu spát. Stres dělá svý. Přijdu si tak málo uvolněná a tak málo radostná, že to ruší i můj spánek. Trvá mi třeba tři hodiny než usnu, pořád do kola přemejšlim o stejných věcech - potřebovala bych nějakou pořádnou párty, možná by stačil jenom někdo, kdo by mě dokázal pořádně uvolnit - heh, samozřejmě, že narážim na T. :-D To se dřív ale uskuteční nějaká párty.
Nevim, proč mi pořád vrtá hlavou, dneska jsem zjistila, že se líbim docela dost klukům, v každém druhém případě hezkým klukům, já se ale pořád nedokážu "odprostit" od Téčka, od naprosto obyčejnýho kluka! - Nechci aby to vyznělo nějak namyšleně, protože si o sobě nemyslim, že jsem dokonalá, krásná a kdesi cosi, ale to by jste prostě museli zažít..

Nudim se, fakt že jo! Všichni ostatní jsou ve škole a já se nemám jak zabavit, už ani fb mě nebaví, proto taky píšu tenhle tak trochu nesmyslnej článek. Chtěla bych s kámoškou chodit do posilky, potřebuju nutně zhubnout.. ale nejde to. Jo, jde to! Řikám si, že když už jsem dala dolu deset kilo, tak tich dalších 10 musí jít taky, pak budu spokojená. Ale fakt to nejde tak, jak ze začátku - hlavně už neni ani taková chuť dokázat, že zhubnu! Ale fakt to dám. Asi si zavedu novou rubriku, kde budu psát jenom o tom! Nejhorší je, že já se sama nedokážu přinutit cvičit, proto chceme s kámoškou. Problém je, že nechci a hlavně nemám na to vyhazovat 3 000 za měsíc za posilku, takže kdyby jste někdo věděl o něčem levnym v Praze, tak sem s tim ;-)

Nakonec smutek - k tomu se myslim nemusim vyjadřovat, podzim, blbý období - všichni známe moc dobře. Někdo mi chybí..
Asi tak bych to uzavřela..

Já si fakt umim vybrat skvělou dobu na urovnání svýho života..

30. září 2011 v 12:31 | Sweet breeze
Ahoj,

takže se zase hlásim s novinakama. Vim, že jsem řekla, že už nebudu psát o T., ale ....
Kdo četl článek pod timhle, tak ví, že jsem ve svym životě dělala značný pořádek, což znamená, že jsem se pokoušila vyřešit i věci s T.. Byla jsem přesvědčená, že jsem to zvládla bravurně a že se tak pravda ukkáže...
Pravda je ale taková, že nevim, jestli mojí sms dostal, tudíž by ho omlouvalo že neodepsal...
Ten den jsem se přihlásila večer na fb a měl status se svým novým dočasným telefoním číslem, což mě samozřejmě zmátlo, protože nevim, jestli jsem si to tak kreténsky načasovala a poslala mu sms na už ne jeho číslo - tudíž nesprávné číslo, a nebo tohle číslo ještě měl a přečetl si to, a je to kretén a neodpověděl. Teď babo raď..
Nevim, co mám dělat. Nechci mu psát, jestli mu sms došla, protože když řekne, že jo a že mi jenom neodppověděl, tak mě poníží ještě víc, než jsem se cejtila před tim...
Takže přece jsem svůj život do svých rukouch nevzala, tak jsem jsem chtěla a myslela si...

Na boha nevěřim, aby jste si nemysleli po té, co řeknu, že mě nemá někdo hodně rád, nic mi nepřeje a dělá všechno proto, aby se mi nedařilo.
Asi to tak ale má bejt...
Akorát co? To, že se to ještě neměl dozvědět ode mě, co k němu cejtim? Nebo to, že spolu nemáme bejt ještě nebo vůbec? To se asi nedovim ...

Problémy? Vyřeš To!

28. září 2011 v 16:40 | Sweet breeze
Zdravim!

Volnej den udělal svý. Takže hezky po pořádku. Vlastně nevim ani kde začít, protože se toho stalo tolik, že fakt nevim! Rozhodla jsem se vzít svůj život do svých rukou, všechny problémy a starosti vyřešit, nechci se kvůli něčemu a někomu trápit. Tákže!

Problém number 1! A. - psala jsem, jak je to mezi námi špatný, že jí nemůžu vystát, nesnášim to, jak se změnila atd, atd! Myslim, že je zbytečný to celý všechno připomínat ;)
V pondělí jsem jí napsala, napsala jsem všechno, co mi vadí. Dokonce jsem přidala i to co mě na ní štve, jako na člověku, všechny chyby, který jsem se snažila přehlížet, i když mě totálně dostávaly. Jasně, každej má špatný a dobrý vlastnosti, ale ne všechny jdou brát a ignorovat.
Byla jsem dost slušná, až jsem se divila. Byla jsem hodně hodná, omluvila se mi. Bohužel zase s tisíci výmluvama, jako vždycky (jedna věc, co mě u ní vytáčí). Ještě jsme se neviděly, a ještě ani neuvidíme. Možná v pátek..
Tak uvidíme, jak se situace vyřeší ...

Problém number 2! T. - každej, kdo tady byl aspoň jednou, tak ví co a jak. Zmiňovala jsem to tu pořád, někdy jsem měla pocit, že tenhle blog funguje díky mejm starostem a radostem s T.
Takže, včera jsem se dokopala. Vlastně jsem to neřekla úplně přesně. Pár panáků vodky mě dokopalo mu napsat. Naprosto všechno, co jsem v sobě dusila skoro tři měsíce (Sakra, to je doba - nemůžu tomu uvěřit, že se známe tak dlouho :-O) Ty vole, to je hustý. Uvědomila jsem si to až dneska. :D
Takže jsem mu to všechno napsala, a víte co napsal on? :))) - Jestli čekáte něco hezkýho, tak vás musim vyvést z omylu. Nenapsal totiž vůbec nic!
Vim, že nemá momentálně paušál, takže jsem věděla, že neodepíše, ale čekala jsem aspoň tolik slušnosti, že mi odpoví na fb, jako to vždycky dělal... Zklamání!
Na jednu stranu bych taky nevěděla co odepsat, ale odepsala bych. Na tohle fakt jo. Na všechno, co by mi napsal. ,, Láska bolí vždycky toho, kdo miluje víc" V tomhle případě bych napsala spíš "kdo miluje"
Když si vzpomenu, jak se ze začátku snažil a já nechtěla. Asi jsem si to uvědomila příliš pozdě... Zákon schválnosti

"Chceš mě - Nechci Tě, Chci Tě - Nechceš mě"

Každopádně jsem si konečně udělala jasno v tom, jak to bylo, je a bude. Definitivně uzavírám kapitolu s T.
Definitivně se kvůli němu přestávám trápit, definitivně nad nim přestávám přemejšlet a vzpomínat. (to bude těžší)

Jinak včerejšek...

Přijela jsem v půl osmí z praxe, na rychlo jsme se rozhodly s kámoškou, že půjdeme a jednu párty.. Proč ne! Bylo to fajn, víc k tomu nejde říct, ještě v tomhle článku se můžu zmínit o T., tak toho využiju.
Bylo tam hodně kluků, hodně hezkejch kluků, který docela jevili zájem, já jsem ale nemohla, myslela jsem na něj! Takže to je další problém, kterej budu muset vyřešit... To nemůže bejt přece tak těžký!
Dneska hodně unavená, i když jsem nebyla opilá (dividim se :D) Ale prostě nevyspalá ..
Zejtra nejdu do školy, jedeme pryč. Nakupovat! :D jo! Mám víc dní se naučit matiku, češtinu, němčinu a mám delší dobu na to napsat esej z ájiny! To se hodí..

Nesnášim to období!

25. září 2011 v 18:25 | Sweet breeze
...Ani nevíte, jak strašně se cejtim.
Docela se už těšim do školy a hlavně na M., protože když jsem s ní, tak myslim jen na to nejlepší, pořád se směju a všechny negativní emoce jsou stranou. Víkendy, kdy nemám nic v plánu jsou moc dlouhý. Jsem ráda, odpočinu si, ale taky mě to nutí přemýšlet nad hodně věcmi. Poslouchám smutný, ty nejsmutnější písničky a sama sebe ničim ještě víc, než jsem.
V hlavě zmatek, chci do světa vykřičet tolik vět, ale nemůžu! Dusim to v sobě.
P. už s tim nechci zatěžovat, i když je moje nejlepší kámoška a nevadilo by jí to. Vám to taky nechci vyprávět dokola. A. nemůžu věřit, na to kašlu a s M. se nemám momentálně jak s kontaktovat, i když jsem si jistá, že jí s tim taky nechci zatěžovat.
T. včera byl někde na nějaký párty, takže celej den spí, vlastně jsme se zase nějakej ten den nekontaktovali, asi tak tři..
situace je pořád víc a víc složitá, komplikovaná tudíž víc ničivá.
Chci vymazat tohle neskutečně blbý období. Vždycky jsem nechápala lidi, který sedí doma a smutněj kvůli něčemu, hlavně kvůli někomu, nechápala jsem, jak si někdo nemůže užívat na plno života a nechápala jsem se, jak někdo mohl mít blbou náladu. A teď dělám to samé já.
Přesně to, co jsem nechápala, to co jsem nesnášela, to co mi přišlo naprosto zbytečný mrhání časem.
Každej jsme hold nějakej, už mě to nebaví. Chci aby se to vyřešilo, co nejdřív. I kdyby jsem se měla dozvědět tu nejhorší možnou variantu, tak to chci vědět, protože neni nic horšího, než nevědět.

Napjatá atmosféra, dusno a všechno okolo toho

24. září 2011 v 21:07 | Sweet breeze
Budu se opakovat, ale strašně to utíká. Přijde mi to jako dneska, co jsem psala poslední článek...
Kouknu na datum uveřejnění a ono to bylo už ve čtvrtek? Fíha! Čas je rychlejší, než já. Nestíhám. Přijde mi to jako ta hláška z filmu "Nezastavujeme máme zpoždění" Takhle mi nějak utíká čas...

Strašnej zmatek v hlavě. Nevěřili by jste, co všechno se mi tam honí. Nevim, na co myslet dřív.
Radost, vztek, smutek, smích, brek, láska..je toho tolik. Od každýho něco.

Posledních pár dní, tejdnů se mi nějak nic, ale opravdu nic nevede. Dobře, vede, ale člověk si vždycky všímá toho horšího a nikdy nekouká na to dobrý, čim by si mohl zlepšit náladu.
Nikdy jsem nechtěla vztah, ještě před létem, ještě v půlce léta jsem byla přesvědčená, že si chci užívat, nic neřešit, nebýt na nikoho vázaná na nikoho se neohlížet, asi stránu. Né, zamilovala jsem se. Fakt, jo! Vim to dávno, uvědomila jsem si to dávno, ale dlouho mi trvalo, než jsem si to připustila. Však vy te příběh znáte nazpaměť..
Zjistila jsem, že potřebuju někoho, koho obejmu, někoho kdo mě bude mít rád, vedle kterýho se probudim a usnu. Někoho, s kym budeme zažívat nejhorší a hlavně nejlepší. Někoho, komu bude jedno jak vypadám nenamalovaná, rozcuchaná a v teplákách, někoho kdo mě bude bavit, smát se se mnou a prostě všechno tohle a ještě víc! Fakt mám období, kdy to potřebuju a moc! Chybí mi to, všechno. Potřebuju aby jentak někdo ke mě přišel, dal mi pusu a obejmul mě ..

Blbý období pokračuje. Kámoška, spolužačka - prostě moje A.
Nevim, jestli jsem se o ní zmiňovala, ale asi ne. Holka, kterou mám/ měla.. já ani nevim strašně ráda. Uznávám, že vždycky jsem viděla rozdíl mezi námi, ale nějak mi to nepřekáželo. Dalo se zkousnout to, že každá máme na věci trochu jinej názor. Těžko se to vysvětluje, protože by to bylo na hodně dlouho, ale prostě jentak v rychlosti se vám to pokusim vysvětlit.
Kromě mojí nejlepší kámošky a ještě jedný kámošky to byla holka, za kterou jsem vždycky šla a měla nějakej jakejkoliv problém. Zažily jsme spolu spouuustu srandy, zážitků, párty, smutků, radostí..
No a začalo to asi takhle. Našla si přes internet kluka, s kterym se vyspala (její vůbec poprvý) a jako kdyby se něco zlomilo, začala se chovat jinak, ale jakože úplně jinak. Pořád nám vypráví, jak musí koupit další balíček kondomů. Třeba teď ve čtvrtek mi řikala, jak už nemaj, že musí koupit, protože už nemaj ani jeden a v pátek mi řikala, jak maj v krabičce už poslední kondom, že musí zase koupit, při tom vim, že v pátek spolu nebyly, protože večer vyšilovala, že je u sestry a dvě hodiny se jí neozval....Prostě si záměrně vymejšlí a asi si myslí, že jí ten sex budeme všichni závidět. To, že neni panna věděla třída hned první den, co tam přišla. Pořád o tom mluví, dokonce mu vykouřila před mojí kámoškou, která zrovna psala sms. Fakt nepochopim...
To by jste ale museli zažít, aby jste pochopili. Přeju jí kluka, ale ne jeho. Kdykoliv jsem s nima byla, tak měl na mě nějaký kecy, děvkař je to na entou a jsem si jistá, že má ještě jinou, ale když jí to řeknu, tak mi závidí..
Možná to tak vypadá, ale fakt jí to nezávidim, nemám jí co závidět! Navíc ho pořád totálně uhání, jsem zvědavá, jak dlouho ho to bude bavit.
No a to neni všechno, domlouvaly jsme se, že na konci prázdnim pojedeme jenom my dvě někam (to to bylo ještě relativně v pohodě), jenomže jsme to nějak nestihly, tak jako že pojedeme nějakej víkend přes rok. Jenomže ona se nemůže bez svýho zázraku nikam hnout, musí bejt pořád s nim, takže už tam tahá i jeho. Vlastně ho tahá všude, kdekoliv s ní chci bejt někde sama, tak je tam i on. Jako, je v pohodě, to jo, ale už mě to rozčiluje.
Teď v pátek jsme si měly jít někam spolu, ale jelikož oni se ve čtvrtek rozhodly, že pojedou k nim na chatu, tak to odřekla - klasika.
A v pátek jsem se navíc dozvěděla, že mě pomlouvá, ani mě to nepřekvapuje - ona pomlouvá všechny! Při tom by měla začít u sebe.
Ujistila mě v tom, že jí už nic nemůžu říct. Nechápu, proč když jsem jí to řekla se mnou souhlasila a soucítila a druhej den měla kecy, že jsem to moc hrotila, aniž bych věděla něco víc. Při tom tohle jí někdo napsal, tak to hrotí a je z toho v prdeli ještě víc.
Promiňte, že musíte číst takový sračky, ale já se fakt potřebuju vypsat.
Potřebuju jí to říct, v pondělí si s ní asi promluvim. V pátek už jsem trochu načala, pak se chovala celej mile a pořád se na mě usmívala a myslela si, že se všechno zpraví.

Vůbec jsem zjistila a i T. mi to řikala, že si toho všimla, že si mě nikdo nechce ve třídě znepřátelit, nikdo si na mě nic nedovolí, že mě maj všichni rádi a maj ze mě respekt. Tak nevim, jestli je to dobře nebo ne..
Každopádně mě osobně je na jednu stranu příjemný, že si mě nechtěj rozházet a chtěj se bavit, na druhou stranu některý ty lidi nevyhledávám, né že bych jimi opovrhovala - nechci, aby to tak vyznělo. Ale jsme skoro plná třída holek a upřímě mi to věčný chichotání, bavení se o sračkách a dohadování vadí a s tim mi vadí i někteří lidi tam. A když se s váma snaží komunikovat někdo, koho moc nemusíte, tak to neni moc příjemný... Neřikám, my se s T. smějeme pořád něčemu neustále - ale je to kvůli normálním věcem a hlavně to neni nucený!

Tak jsem se tak nějak vypsala, kdyby jsem se zejtra neozvala, tak se ozvu v pondělí, jestli byla ve škole a promluvila jsem si s ní o tom a jak to dopadlo. Ani nevim, jestli chci, aby to dopadlo dobře. Nějak poslední dobou nestojim o ní a ani o její "kamarádství"

Možná si řeknete, že si pořád na něco jenom stěžuju a že jsem fňukna, možná ..
Plně si uvědomuju, že můj život je super, ale láska a přáteství pro mě znamená hodně a když se z toho něco sere, tak mě to trápí. To proto.
Jinak jsem strašně temperamentní, energická, vytlemená, neklidná holka :) :D

Jen tak rychle v kostce...

22. září 2011 v 21:02 | Sweet breeze
Ahoj,

je čtvrtek a já jsem si uvědomila, jak dlouho už jsem nenapsala. Prakticky to vlastně tak dlouho ani neni, ale jelikož jste byli zvyklí na každodení přísun novinek a nenovinek, tak to vlastně dlouho je. No nebudeme o tom spekulovat...

Musim říct, že mi to strašně utíká a živě si dovedu představit, jak tenhle školní rok uteče. Pořád si řikám, že si pomalu začínám shromažďovávat všechny nezapsaný poznámky, který budu potřebovat příští rok na maturitu, aby jsme to nesháněla na poslední chvíli, zkrátka aby jsem měla víc času na učení míň na shánění, ale nějak jsem ještě nezačala. Na to, že mám já a celá třída roční mezeru z češtiny. Měli jsme takovýho učitele, s kterym jsme nic nečetli, nic nedělali.. Takže se to teď musíme doučit sami a kdo se to nedoučí, má smůlu. Nebo bude mít štěstí, vylosuje si jiný téma a nebude to potřebovat, ale to já rozhodně nebudu. Takže bych měla už začít..

S T. je všechno v pohodě...

Dokonce koukám na téma týdne: "Ticho" ... docela zajímavý, napadá mě 1 000 věcí, co bych o tom mohla napsat, takže jsem zvědavá, co z toho vznikne až se do toho dám. Prostě začnu jenom psát.

To asi v kostce, zase musim běžet - tejden byl fajn. Jo, akorát...

Zejtra to měl bejt ten den, na kterej jsem se měla těšit. Né já jsem se na něj těšila, víkend na kterej jsem čekala několik týdnů, víkend kterej bude nejlepší. Nevyjde to, takže jsem docela zklamaná .. :(

A jsem zase tam kde jsem byla..

18. září 2011 v 17:33 | Sweet breeze
Zejtra pondělí, což znamená škola. Možná si budete myslet, že jsem blázen, ale já se tam těšim. I když mám každý den od půl osmí do půl pátý, tak mě to tam baví, protože tam mám jí... :) Slečnu M. ta mi vždycky zvedne náladu, kdykoliv jí vidim skvěle se spolu zasmějeme, takže si dovedete představit, jak to musí o hodinách vypadat...
Jeidný, proč se netěšim na pondělí je, že budu muset vstávat a hlavně proto, že po pondělku je úterý a to nechodíme do školy, ale na praxe. Mám radost. Když si vezmu, že než jsem nastatoupila před třema rokama do prváku jsem byla naštvaná, že tenhle obor má málo praxí - byla jsem asi blázen. Teď jsem tam jednou tejdně a mám pocit, že umřu. Navíc mě čeká to co minule, takže ještě větší hrůza, než si dovedete představit. Nechci tam! :/

Hned ve čtvrtek, co jsem dopsala článek na blog, přihlásila jsem se na facebook. O pár minut později se mi ukázalo, že T. okomentoval můj status. Jako kdyby vždycky tušil, kdy řeknu, že na něj kašlu. Všechna snaha vysrat se na něj byla zase fuč, zase se to o několik dní prodloužilo. Já se v něm fakt nevyznám! sice neřekl nic určitýho, ale řekl toho dost na to, abych ještě chvilku počkala. Jo, to moje chvilky znám. Stejně bych čekala tak i tak, protože nějakej čas trvá, než na někoho zapomenete, oprava - "zapomenete". Vlastně na nikoho nejde doopravdy zapomenout.

Je to klišé, který používáme všichni. Né že by jsme chtěli člověka ujistit, že si ho opravdu ten do kterýho se zamiloval nezaslouží, chceme aby zapomněl, netrápil se, cítil se líp a sebevědoměji...

Dneska jsem zase slýchávala klišé - On si tě nezaslouží, už se na něj vyser. Jak se mám proboha vysrat na někoho, kdo nikdy nebyl doopravdy můj? Jo vim, takhle to P. nemyslela, ale já jsem si to takhle vzala. Hlavně - dobře se radí, blbě se činí. Známe to všichni ...
Navíc jedním uchem dovnitř, druhým ven. Né, že by mě nezajímali rady mejch kamarádů, co víc nejlepších kamarádů. Ale stejně si budu myslet a dělat všechno po svém...

Zapomeň, Sweet Breeze

15. září 2011 v 19:28 | Sweet breeze

Nebyla to otrava, byla to krása. Nebyla to chyba, bylo to ponaučení a nová zkušenost. Nebyly to promarněný dny, byly to dny, kdy jsem čekala, i když zbytečně. Teď už vím, jak to je, jak to bylo a jak to bude. Vlastně jsem to věděla už dávno, jde jenom o to, že jsem si to nechtěla přiznat. Teď jenom ... ZAPOMEŇ, SWEET BREEZE!


Tak to je a nejspíš to tak bude.
Co vík k tomu říct? Snad jen že nemám slov.
Mrzí mě to, strašně moc, ale nenadělám nic. Jak citát praví "Milovat, znamená pochipit, že druhý milovat nemusí." Vlastně ani nevim, jestli jsem milovala nebo pořád ještě miluju - spíš bych to nazvala zamilovala jsem se a jsem zamilovaná. Bohužel jako vždycky úplně špatně. Pořád si to nějak nechci uvědomit, pořád si to nechci připustit.
Za tejden se neuvidíme, radši jde na "důležitej" zápas a dle mýho i na fotbalovou párty ( to si ale myslim já ).
Vlastně jsem věděla a vim to, že mě má rád, bohužel né asi do takový míry jako já jeho, do takový, kdy by z toho mohlo bejt něco víc.
Teď se budu chvilku trápit, vzpomínat, přemítat vzpomínky a budu doufat, že to dřív nebo později vymizí.. Nic jinýho mi nezbejvá.
Vlastně jsem se přistihla, že neni činnost, při který bych nemyslela na něj a na chvíle, který jsme spolu prožili. Ať už dělám cokoliv, tak na něj myslim. Dokonce to stíhám i když čtu.. NEUVĚŘITELNÝ!
Člověk si najednou uvědomí, kolik tich zážitků a vzpomínek má, i když tich dní jsme spolu zas tak nebyli...

Nikdy jsem nevěděla, co s náma bude.. nevim to ani dál. Budeme kamarádi? Přestaneme se kontaktovat úplně? Nebo nás osud svede dohromady později? Třeba na to nejsme připravený ani jeden, třeba na to nikdy nebudeme nikdy připravený..
Jedna etapa jako kdyby timhle článkem končila, při tom vim, že svym způsobem bude ještě chvíli pokračovat

Fakt nejsem blázen, věřim na osud. Jestliže spolu máme bejt, tak spolu budeme. Jestliže ne, tak ne!
Jestliže se má něco stát, tak se to stane. Věřim v to, že to máme nějak všichni daný a ať už se rozhodneš v životě jakkoliv, tak to dopadne nakonec tak, jak to máš určený...

Odteď mu neříkejme KSV, ale prostě jenom S. - jestli vůbec budu ještě psát o něm...
 
 

Reklama