Na téma

Co si asi myslí toaleťák před a potom, co si s nim vytřeme prd*l

15. srpna 2011 v 15:02 | Sweet breeze
Zdravim ..
Nemohla jsem se celý týden dočkat na nový téma a když jsem viděla "Toaleťák" zrovna nadšená jsem nebyla. Nevim proč, "Návrat do reality" mi přišel lepší. Radši píšu něco, co připomíná příběh než úvahu, návod či něco podobnýho, ale pak mě něco napadlo. Vzpomněla jsem si, jak jsme na základní škole psali sloh tim způsobem, že jsme si měli vybrat jednu věc a vyprávět její příběh, ale tak, že jsme se do toho předměnu měli vžít a představovat si, že jsme ony. Docela lahoda si sama sebe představovat jako toaletní papír, ale což - aspoň to zkusim, stejně z toho vyjde nějaká srač*a a to ten toaleťák bude na místě!

...Lidé si myslí, že jsme něco samozřejméno, přitom jsme docela nový "vynález", taky by se mohlo stát, že by se museli utírat vlnou jako Vikingové, houbou jako starověký římané nebo krajkou jako francouzský král...
A teď hezky od začátku
Pamatuji se, že si mě koupila jedna malá holčička, to jsem se ještě měl, byl jsem luxusní linkovaný sešit formátu A4, když jednoho dne mě vzala do ruky, zmačkala a vyhodila. Pamatuju si ten let, pak už nic. Probral jsem se až kdesi, kde nás takových bylo spousta. Od kamaráda vedle jsem se dozvěděl, že jsme v recyklaci. Nejdřív jsem nevěděl o co šlo, takže mi to musel vysvětlit...V tom nás vzali a začali dávat na jezdící pásy, odkud jsme padali do rozvlákňovače, přirovnal bych to k něčemu podobnýmu jako k automatický pračce. Tam jsme se asi 10 minut točili ve vlažný vodě až z nás byla úplná kaše.
Pak jsme cejtili, jak na nás tlačí vzduch a slepuje z nás inkoust, pak jsme přišli několika válci, byl to strašný pocit, vším jsme projížděli a ono to tak moc bolelo, ždímalo to z nás vodu co to šlo. Rotační nože nás opět rozmnělnily a my jsme byli připravení na bělení. Byli jsme zase na kaši. V této podobě nás rozložili na pás, který probíhá sušičkou. Pak nás všechny zatočili do jedný obří 75ti kilometrový role a tiskli na nás vzory. Pak jsme my, dvě role putovali do rotačky, kde jsme byly spojeny k sobě a tak jsem vznikl já - dvouvrstvý toaletní papír. Mé výroby však nebyl konec, nejdříve jsem byl namotán na velkou kartonovou trubici, pak nás vcuclo cosi, čemu nevim jak se přesně říká, můj konec odvlál, cosi bílého a lepkavého ho potřelo, myslim, že se tomu řiká lepidlo.. a on se znovu přilepil. Pak musíme absolvovat další fázi přípravy, celou tu velkou roli rozřeže pila na 16 kousků, což znamená, že z jedný role jsme 4, tak jsem přišel o pár kamarádů. Pak nás totiž zabalili do průhledný folie a kamsi hodili. Odtud pro nás přijelo auto a odvezlo někam, kde byla strašná tma. Přišel jakýsi člověk, vzal nás na jakýsi vozítko a odvezl do oddělení hygienických potřeb někde v tescu, co jsem tak stačil zahlídnout a vyskládal nás tam do bílých regálů. Po pár hodinách válení se tam jsem zahlídl stín, lidé! Věděl jsem, že bude zle a že dopadnu přestě tak jako minule, akorát jsem si řikal, co budu dalšího..Knížka? Slovník? ... to bych mohl vydržet dýl, ufff nešáhli po mně, ale po tom vedle mně, to už jsem ale věděl, že příště přijdu na řadu. Netrvalo to moc dlouho a už jsem byl taky v košíku, pak hozen na pás, hozen do tašky a pak do kufru auta, kde byla zase tma. Musim vám říct, že se mi dýchalo hodně špatně, ještě když se na mě z jedný strany lepila vysočina a z druhý nízkotučný sýr.
Když mě vyndali a rozbalili, hned jsem se cítil líp. Dali mě na takovou věcičku, aby si mě mohli lépe namotat nebo nevim proč. Bylo to tam docela příjemný, až jednoho dne přišla holčička, sedla si vedle mě na záchod a já slyšel potok, v tom mě vzala zmačkala do kuličky - nebudu vám ani povídat jak to bolelo a kamsi mě vložila - bylo to mokrý a já jsem cejtil jak se část ze mě rozpouští v tom mě hodila do záchoda a spláchla. Takhle to probíhalo dva dny, když už mě na roli byl jen kousek, tak na poslední použítí. Přišel táta domu, přistoupil k záchodu, stáhul kalhoty (Páni, ten se nemusel za nic stydět) a sednul, to jsem u něj ještě nezažil, vzal si mě k sobě a já jsem koukal na jeho.. a přemejšlel jsem, co se mnou chce dělat, nakonec mě opravdu vzal a smotal mě z kartonové trubice a já jsem věděl, že tím je konec! Najednou jsem ucejtil strašnej smrad, bylo to něco... odpornýho! A já věděl, že to bude horší zážitek, než ty předešlí. Trochu se nadzdvihl a já jsem se přibližoval k takový věci, vypadalo to jako tunel, akorát to bylo kluzký a hrozně to smrdělo, dotklo se mě to, padnul jsem do záchodu ke zbytku a byl jsem spáchnut - pomalu jsem se rozpouštěl až jsem se rozpustil. Nemáme to v životě lehký, ale kdo jo?

Taková fakt kravina :D Někdy se divim, co fakt dokážu napsat! :D No nic..

Krutý návrat do reality

8. srpna 2011 v 21:27 | Sweet breeze
Sedíme na proti sobě, každý na jiném konci skleněného a pečlivě vyleštěného stolu, nevnímáme nic jiného, než
hrající muziku, hořící svíčky a sebe... Dám první sousto naprosto výborné večeře do pusy, sáhnu po sklence červeného vína, kterého se opatrně a elegantně napiju, v tom se střetnou naše pohledy, mohla by se do jeho hlubokých hnědých očí koukat roky, vstane a požádá mě o tanec, čemuž se samozřejmě ani v nejmenším nebráním.
Veme mi něžně ruku a chytne za pas, chvilku tak tančíme po jeho obývacím pokoji, nemůžu z něj spustit oči, mám
pocit jako kdyby jsme existovali na světě jenom my dva, rukou sjíždí níž a níž - až skončí u zadku. Začne se přibližovat a něžně mě líbá, jeho polibky mu plácím, on si mě otočí, chytí mě okolo pasu a začne mě líbat na krku, což mám nejraději a on na to přišel dřív, než kdokoliv jiný, pootočím hlavu k němu a začnu ho líbat. V tom mě veme do náruče a položí mě na postel. Nakloní se nademnou a já cítím jeho vůni, líbáme se víc a víc intenzivěji a já nechci aby přestal, sjíždí níž a níž po začíná u ušního lalůčku, přes krk, k výstřihu a ještě níž, hladí mě po nohách a vrátí se zpátky nahoru?
,,Chceš?" Opatrně se zeptá, spíš ze zdvořilosti než aby se ujistil, protože mu musí být jasné, že po něm toužím
víc,než po čemklovi jiném. Zakoukám se mu do očí, tiše přikývnu, nechám se od něj líbat na krku a začnu mu pomalu rezepínat knoflíky od košile, svléknu mu jí a on neotálý a shazuje mi moje tílko i s podprsenkou - ,,Jsi tak krásná" zní z jeho úst v tom mu rozepínám kalhoty a než se naděje má dole všechno. Jsme oba tak rozpálení, lehnu si na záda a než to stačim udělat, jsem taky nahá. Opatrně se na něj podívám a řeknu ,, Miluju Tě" ,,Já tebe, lásko" Po dlouhé předehře cítim vniknutí, je to intenzivnější a intenzivnější. Střídáme polohy. Po několikahodinovém milování oba vyřízení lehneme vedle sebe, naposled si dáme pusu a pak na sebe jen koukáme, obejmeme se a u sebe v náručí usneme.
Ráno se probudím na zádech, šáhnu vedle sebe - nikdo, kouknu vedle sebe - nikdo, jen učebnice. Byl to jen
sen, pouhý sen, krásný sen...Kouknu na mobil a s hrůzou koukám na hodiny, prožmoulám oči ,,Sakra, zase jsem zaspala, jdu pozdě na zkoušku" Vstanu a sen se rozplyne jak mlha nad ránem. A to je krutý návrat do reality, přátelé!


Tak doufám, že se vám článek alespoň trochu líbí. Je sice až moc mimo realitu, protože tohle se děje jen v amerických filmech, ale bylo to téma, které jsem myslim splnila. Né, že by se mi to nelíbilo tohle zažít, ale v mojí momentální situaci by mi stačilo ho vidět, po tom týdnu, co jsme si skoro nepsali, tak aby napsal. To on mě inspiroval a možná o tom ani neví ...Díky Ti!
Možná bych se měla trochu vzchopit a říct mu jak se cítim, když nejsme v kontaktu, jak strašně mi na něm záleží a jak strašně ho mám ráda. Vypadáto, že mi nakonec ještě tenhle totálně nereálný a hodně přibarvený článek pomůže v mém osobním životě.

Téma týdne - zamyšlení nad strojem času!

7. června 2011 v 18:58 | Sweet breeze
Je dobře, že stoj času neexistuje nebo nikoliv?

Docela téma na zamyšlení! Nejdříve jsem přemýšlela, co bych chtěla vrátit, kdybych měla stroj času. Došla jsem k závěru, že momentálně asi nic. Jasně, každý udělá nějakou chybu, které lituje a ve chvíli vzteku a smutku by chtěl vrátit čas, když se k tomu ale zpětně vrátí, tak to není zas tak horké jako v danou chvíli. Myslím, že většina věcí se dá vyřešit i jinak, než cestovat minulostí skrz na skrz...
Jde hlavně o to, jak si to kdo vezme. Já zastávám názoru, že můj život je 20% z toho, co se mi přihodí a zbylích 80% tak jak na to reaguji. Ať chceme nebo nechceme, každý máme ať si to uvědomujeme nebo neuvědomuje výběr z více možností, většinou minimálně dvě cesty, kterýma se můžeme vydat. Ve většině případů jsou jich ale desítky až stovky a je jenom na nás jakou půjdem a pro co se rozhodnem.
Nikdy se nedovíme, co která cesta nám připraví nebo ne a myslim, že je na místě to ani nevědět, proto je dle mého názoru stroj času úplně zbytečný a je dobře, že neexistuje. Za prvé - chtěl by ho každý. Za druhé - každý by se vracel časem tak dlouho a tak často, aby prozkoumal další a další cesty, až by z toho úplně zešílel, přestal by vnímat smysl a běh života. Vše mu bylo jedno, nepřemýšlel by nad svými činy a rozhodnutími.
Takových činů mě napadá spousty. Byly by to stovky, tisíce... Všichni by totiž věděli, že když jim to nevyjde, prostě vězmou do ruky něco, co je přenese zpátky před událostí a jako by to neexistovalo. Ať už je to porušení zákazu, nevěra... ale třeba i krádež a vražda - cokoliv!
Možná někomu bude přpadat, že z toho dělám zase zbytečný drama, jak je mým zvykem, ale když se nad tim pořádně zamyslíte, tak jsem si jistá, že mám pravdu.
Když tak nad tím přemýšlím z druhé stránky, nevěřim nikomu, kdo řiká, že by nechtěl někdy vrátit čas. Proto bych brala něco jako mini stroj času nebo ...říkejte si tomu jak chcete. Každý člověk na světe by měl omezený množství, kdy by mohl vrátit čas... To je fér, ne?
Vím, že spousta lidí by vracela čas kvůli každé kravině, ale jsou i lidé, kteří by vrátili čas opravdu v pravý moment a kvůli takovým lidem mě napadla tato myšlenka. Úplně jsem si představila i tu situaci ..brrr!
Ale to je všechno rozmýšlení, fantazie a snění nás lidí, bez kterého by to nešlo nebo ne?
Musíme si ale uvědomit v pravý čas, že zatím, co si něco vysníváme nám ubíhaj velmi drahocený okamžiky. Tak proto se moc dlouho nezaobírejme věcmi který by byly, kdyby ....
 
 

Reklama