Září 2011

Já si fakt umim vybrat skvělou dobu na urovnání svýho života..

30. září 2011 v 12:31 | Sweet breeze |  výseky ze života
Ahoj,

takže se zase hlásim s novinakama. Vim, že jsem řekla, že už nebudu psát o T., ale ....
Kdo četl článek pod timhle, tak ví, že jsem ve svym životě dělala značný pořádek, což znamená, že jsem se pokoušila vyřešit i věci s T.. Byla jsem přesvědčená, že jsem to zvládla bravurně a že se tak pravda ukkáže...
Pravda je ale taková, že nevim, jestli mojí sms dostal, tudíž by ho omlouvalo že neodepsal...
Ten den jsem se přihlásila večer na fb a měl status se svým novým dočasným telefoním číslem, což mě samozřejmě zmátlo, protože nevim, jestli jsem si to tak kreténsky načasovala a poslala mu sms na už ne jeho číslo - tudíž nesprávné číslo, a nebo tohle číslo ještě měl a přečetl si to, a je to kretén a neodpověděl. Teď babo raď..
Nevim, co mám dělat. Nechci mu psát, jestli mu sms došla, protože když řekne, že jo a že mi jenom neodppověděl, tak mě poníží ještě víc, než jsem se cejtila před tim...
Takže přece jsem svůj život do svých rukouch nevzala, tak jsem jsem chtěla a myslela si...

Na boha nevěřim, aby jste si nemysleli po té, co řeknu, že mě nemá někdo hodně rád, nic mi nepřeje a dělá všechno proto, aby se mi nedařilo.
Asi to tak ale má bejt...
Akorát co? To, že se to ještě neměl dozvědět ode mě, co k němu cejtim? Nebo to, že spolu nemáme bejt ještě nebo vůbec? To se asi nedovim ...

Problémy? Vyřeš To!

28. září 2011 v 16:40 | Sweet breeze |  výseky ze života
Zdravim!

Volnej den udělal svý. Takže hezky po pořádku. Vlastně nevim ani kde začít, protože se toho stalo tolik, že fakt nevim! Rozhodla jsem se vzít svůj život do svých rukou, všechny problémy a starosti vyřešit, nechci se kvůli něčemu a někomu trápit. Tákže!

Problém number 1! A. - psala jsem, jak je to mezi námi špatný, že jí nemůžu vystát, nesnášim to, jak se změnila atd, atd! Myslim, že je zbytečný to celý všechno připomínat ;)
V pondělí jsem jí napsala, napsala jsem všechno, co mi vadí. Dokonce jsem přidala i to co mě na ní štve, jako na člověku, všechny chyby, který jsem se snažila přehlížet, i když mě totálně dostávaly. Jasně, každej má špatný a dobrý vlastnosti, ale ne všechny jdou brát a ignorovat.
Byla jsem dost slušná, až jsem se divila. Byla jsem hodně hodná, omluvila se mi. Bohužel zase s tisíci výmluvama, jako vždycky (jedna věc, co mě u ní vytáčí). Ještě jsme se neviděly, a ještě ani neuvidíme. Možná v pátek..
Tak uvidíme, jak se situace vyřeší ...

Problém number 2! T. - každej, kdo tady byl aspoň jednou, tak ví co a jak. Zmiňovala jsem to tu pořád, někdy jsem měla pocit, že tenhle blog funguje díky mejm starostem a radostem s T.
Takže, včera jsem se dokopala. Vlastně jsem to neřekla úplně přesně. Pár panáků vodky mě dokopalo mu napsat. Naprosto všechno, co jsem v sobě dusila skoro tři měsíce (Sakra, to je doba - nemůžu tomu uvěřit, že se známe tak dlouho :-O) Ty vole, to je hustý. Uvědomila jsem si to až dneska. :D
Takže jsem mu to všechno napsala, a víte co napsal on? :))) - Jestli čekáte něco hezkýho, tak vás musim vyvést z omylu. Nenapsal totiž vůbec nic!
Vim, že nemá momentálně paušál, takže jsem věděla, že neodepíše, ale čekala jsem aspoň tolik slušnosti, že mi odpoví na fb, jako to vždycky dělal... Zklamání!
Na jednu stranu bych taky nevěděla co odepsat, ale odepsala bych. Na tohle fakt jo. Na všechno, co by mi napsal. ,, Láska bolí vždycky toho, kdo miluje víc" V tomhle případě bych napsala spíš "kdo miluje"
Když si vzpomenu, jak se ze začátku snažil a já nechtěla. Asi jsem si to uvědomila příliš pozdě... Zákon schválnosti

"Chceš mě - Nechci Tě, Chci Tě - Nechceš mě"

Každopádně jsem si konečně udělala jasno v tom, jak to bylo, je a bude. Definitivně uzavírám kapitolu s T.
Definitivně se kvůli němu přestávám trápit, definitivně nad nim přestávám přemejšlet a vzpomínat. (to bude těžší)

Jinak včerejšek...

Přijela jsem v půl osmí z praxe, na rychlo jsme se rozhodly s kámoškou, že půjdeme a jednu párty.. Proč ne! Bylo to fajn, víc k tomu nejde říct, ještě v tomhle článku se můžu zmínit o T., tak toho využiju.
Bylo tam hodně kluků, hodně hezkejch kluků, který docela jevili zájem, já jsem ale nemohla, myslela jsem na něj! Takže to je další problém, kterej budu muset vyřešit... To nemůže bejt přece tak těžký!
Dneska hodně unavená, i když jsem nebyla opilá (dividim se :D) Ale prostě nevyspalá ..
Zejtra nejdu do školy, jedeme pryč. Nakupovat! :D jo! Mám víc dní se naučit matiku, češtinu, němčinu a mám delší dobu na to napsat esej z ájiny! To se hodí..

Nesnášim to období!

25. září 2011 v 18:25 | Sweet breeze |  výseky ze života
...Ani nevíte, jak strašně se cejtim.
Docela se už těšim do školy a hlavně na M., protože když jsem s ní, tak myslim jen na to nejlepší, pořád se směju a všechny negativní emoce jsou stranou. Víkendy, kdy nemám nic v plánu jsou moc dlouhý. Jsem ráda, odpočinu si, ale taky mě to nutí přemýšlet nad hodně věcmi. Poslouchám smutný, ty nejsmutnější písničky a sama sebe ničim ještě víc, než jsem.
V hlavě zmatek, chci do světa vykřičet tolik vět, ale nemůžu! Dusim to v sobě.
P. už s tim nechci zatěžovat, i když je moje nejlepší kámoška a nevadilo by jí to. Vám to taky nechci vyprávět dokola. A. nemůžu věřit, na to kašlu a s M. se nemám momentálně jak s kontaktovat, i když jsem si jistá, že jí s tim taky nechci zatěžovat.
T. včera byl někde na nějaký párty, takže celej den spí, vlastně jsme se zase nějakej ten den nekontaktovali, asi tak tři..
situace je pořád víc a víc složitá, komplikovaná tudíž víc ničivá.
Chci vymazat tohle neskutečně blbý období. Vždycky jsem nechápala lidi, který sedí doma a smutněj kvůli něčemu, hlavně kvůli někomu, nechápala jsem, jak si někdo nemůže užívat na plno života a nechápala jsem se, jak někdo mohl mít blbou náladu. A teď dělám to samé já.
Přesně to, co jsem nechápala, to co jsem nesnášela, to co mi přišlo naprosto zbytečný mrhání časem.
Každej jsme hold nějakej, už mě to nebaví. Chci aby se to vyřešilo, co nejdřív. I kdyby jsem se měla dozvědět tu nejhorší možnou variantu, tak to chci vědět, protože neni nic horšího, než nevědět.

Napjatá atmosféra, dusno a všechno okolo toho

24. září 2011 v 21:07 | Sweet breeze |  výseky ze života
Budu se opakovat, ale strašně to utíká. Přijde mi to jako dneska, co jsem psala poslední článek...
Kouknu na datum uveřejnění a ono to bylo už ve čtvrtek? Fíha! Čas je rychlejší, než já. Nestíhám. Přijde mi to jako ta hláška z filmu "Nezastavujeme máme zpoždění" Takhle mi nějak utíká čas...

Strašnej zmatek v hlavě. Nevěřili by jste, co všechno se mi tam honí. Nevim, na co myslet dřív.
Radost, vztek, smutek, smích, brek, láska..je toho tolik. Od každýho něco.

Posledních pár dní, tejdnů se mi nějak nic, ale opravdu nic nevede. Dobře, vede, ale člověk si vždycky všímá toho horšího a nikdy nekouká na to dobrý, čim by si mohl zlepšit náladu.
Nikdy jsem nechtěla vztah, ještě před létem, ještě v půlce léta jsem byla přesvědčená, že si chci užívat, nic neřešit, nebýt na nikoho vázaná na nikoho se neohlížet, asi stránu. Né, zamilovala jsem se. Fakt, jo! Vim to dávno, uvědomila jsem si to dávno, ale dlouho mi trvalo, než jsem si to připustila. Však vy te příběh znáte nazpaměť..
Zjistila jsem, že potřebuju někoho, koho obejmu, někoho kdo mě bude mít rád, vedle kterýho se probudim a usnu. Někoho, s kym budeme zažívat nejhorší a hlavně nejlepší. Někoho, komu bude jedno jak vypadám nenamalovaná, rozcuchaná a v teplákách, někoho kdo mě bude bavit, smát se se mnou a prostě všechno tohle a ještě víc! Fakt mám období, kdy to potřebuju a moc! Chybí mi to, všechno. Potřebuju aby jentak někdo ke mě přišel, dal mi pusu a obejmul mě ..

Blbý období pokračuje. Kámoška, spolužačka - prostě moje A.
Nevim, jestli jsem se o ní zmiňovala, ale asi ne. Holka, kterou mám/ měla.. já ani nevim strašně ráda. Uznávám, že vždycky jsem viděla rozdíl mezi námi, ale nějak mi to nepřekáželo. Dalo se zkousnout to, že každá máme na věci trochu jinej názor. Těžko se to vysvětluje, protože by to bylo na hodně dlouho, ale prostě jentak v rychlosti se vám to pokusim vysvětlit.
Kromě mojí nejlepší kámošky a ještě jedný kámošky to byla holka, za kterou jsem vždycky šla a měla nějakej jakejkoliv problém. Zažily jsme spolu spouuustu srandy, zážitků, párty, smutků, radostí..
No a začalo to asi takhle. Našla si přes internet kluka, s kterym se vyspala (její vůbec poprvý) a jako kdyby se něco zlomilo, začala se chovat jinak, ale jakože úplně jinak. Pořád nám vypráví, jak musí koupit další balíček kondomů. Třeba teď ve čtvrtek mi řikala, jak už nemaj, že musí koupit, protože už nemaj ani jeden a v pátek mi řikala, jak maj v krabičce už poslední kondom, že musí zase koupit, při tom vim, že v pátek spolu nebyly, protože večer vyšilovala, že je u sestry a dvě hodiny se jí neozval....Prostě si záměrně vymejšlí a asi si myslí, že jí ten sex budeme všichni závidět. To, že neni panna věděla třída hned první den, co tam přišla. Pořád o tom mluví, dokonce mu vykouřila před mojí kámoškou, která zrovna psala sms. Fakt nepochopim...
To by jste ale museli zažít, aby jste pochopili. Přeju jí kluka, ale ne jeho. Kdykoliv jsem s nima byla, tak měl na mě nějaký kecy, děvkař je to na entou a jsem si jistá, že má ještě jinou, ale když jí to řeknu, tak mi závidí..
Možná to tak vypadá, ale fakt jí to nezávidim, nemám jí co závidět! Navíc ho pořád totálně uhání, jsem zvědavá, jak dlouho ho to bude bavit.
No a to neni všechno, domlouvaly jsme se, že na konci prázdnim pojedeme jenom my dvě někam (to to bylo ještě relativně v pohodě), jenomže jsme to nějak nestihly, tak jako že pojedeme nějakej víkend přes rok. Jenomže ona se nemůže bez svýho zázraku nikam hnout, musí bejt pořád s nim, takže už tam tahá i jeho. Vlastně ho tahá všude, kdekoliv s ní chci bejt někde sama, tak je tam i on. Jako, je v pohodě, to jo, ale už mě to rozčiluje.
Teď v pátek jsme si měly jít někam spolu, ale jelikož oni se ve čtvrtek rozhodly, že pojedou k nim na chatu, tak to odřekla - klasika.
A v pátek jsem se navíc dozvěděla, že mě pomlouvá, ani mě to nepřekvapuje - ona pomlouvá všechny! Při tom by měla začít u sebe.
Ujistila mě v tom, že jí už nic nemůžu říct. Nechápu, proč když jsem jí to řekla se mnou souhlasila a soucítila a druhej den měla kecy, že jsem to moc hrotila, aniž bych věděla něco víc. Při tom tohle jí někdo napsal, tak to hrotí a je z toho v prdeli ještě víc.
Promiňte, že musíte číst takový sračky, ale já se fakt potřebuju vypsat.
Potřebuju jí to říct, v pondělí si s ní asi promluvim. V pátek už jsem trochu načala, pak se chovala celej mile a pořád se na mě usmívala a myslela si, že se všechno zpraví.

Vůbec jsem zjistila a i T. mi to řikala, že si toho všimla, že si mě nikdo nechce ve třídě znepřátelit, nikdo si na mě nic nedovolí, že mě maj všichni rádi a maj ze mě respekt. Tak nevim, jestli je to dobře nebo ne..
Každopádně mě osobně je na jednu stranu příjemný, že si mě nechtěj rozházet a chtěj se bavit, na druhou stranu některý ty lidi nevyhledávám, né že bych jimi opovrhovala - nechci, aby to tak vyznělo. Ale jsme skoro plná třída holek a upřímě mi to věčný chichotání, bavení se o sračkách a dohadování vadí a s tim mi vadí i někteří lidi tam. A když se s váma snaží komunikovat někdo, koho moc nemusíte, tak to neni moc příjemný... Neřikám, my se s T. smějeme pořád něčemu neustále - ale je to kvůli normálním věcem a hlavně to neni nucený!

Tak jsem se tak nějak vypsala, kdyby jsem se zejtra neozvala, tak se ozvu v pondělí, jestli byla ve škole a promluvila jsem si s ní o tom a jak to dopadlo. Ani nevim, jestli chci, aby to dopadlo dobře. Nějak poslední dobou nestojim o ní a ani o její "kamarádství"

Možná si řeknete, že si pořád na něco jenom stěžuju a že jsem fňukna, možná ..
Plně si uvědomuju, že můj život je super, ale láska a přáteství pro mě znamená hodně a když se z toho něco sere, tak mě to trápí. To proto.
Jinak jsem strašně temperamentní, energická, vytlemená, neklidná holka :) :D

Jen tak rychle v kostce...

22. září 2011 v 21:02 | Sweet breeze |  výseky ze života
Ahoj,

je čtvrtek a já jsem si uvědomila, jak dlouho už jsem nenapsala. Prakticky to vlastně tak dlouho ani neni, ale jelikož jste byli zvyklí na každodení přísun novinek a nenovinek, tak to vlastně dlouho je. No nebudeme o tom spekulovat...

Musim říct, že mi to strašně utíká a živě si dovedu představit, jak tenhle školní rok uteče. Pořád si řikám, že si pomalu začínám shromažďovávat všechny nezapsaný poznámky, který budu potřebovat příští rok na maturitu, aby jsme to nesháněla na poslední chvíli, zkrátka aby jsem měla víc času na učení míň na shánění, ale nějak jsem ještě nezačala. Na to, že mám já a celá třída roční mezeru z češtiny. Měli jsme takovýho učitele, s kterym jsme nic nečetli, nic nedělali.. Takže se to teď musíme doučit sami a kdo se to nedoučí, má smůlu. Nebo bude mít štěstí, vylosuje si jiný téma a nebude to potřebovat, ale to já rozhodně nebudu. Takže bych měla už začít..

S T. je všechno v pohodě...

Dokonce koukám na téma týdne: "Ticho" ... docela zajímavý, napadá mě 1 000 věcí, co bych o tom mohla napsat, takže jsem zvědavá, co z toho vznikne až se do toho dám. Prostě začnu jenom psát.

To asi v kostce, zase musim běžet - tejden byl fajn. Jo, akorát...

Zejtra to měl bejt ten den, na kterej jsem se měla těšit. Né já jsem se na něj těšila, víkend na kterej jsem čekala několik týdnů, víkend kterej bude nejlepší. Nevyjde to, takže jsem docela zklamaná .. :(

A jsem zase tam kde jsem byla..

18. září 2011 v 17:33 | Sweet breeze |  výseky ze života
Zejtra pondělí, což znamená škola. Možná si budete myslet, že jsem blázen, ale já se tam těšim. I když mám každý den od půl osmí do půl pátý, tak mě to tam baví, protože tam mám jí... :) Slečnu M. ta mi vždycky zvedne náladu, kdykoliv jí vidim skvěle se spolu zasmějeme, takže si dovedete představit, jak to musí o hodinách vypadat...
Jeidný, proč se netěšim na pondělí je, že budu muset vstávat a hlavně proto, že po pondělku je úterý a to nechodíme do školy, ale na praxe. Mám radost. Když si vezmu, že než jsem nastatoupila před třema rokama do prváku jsem byla naštvaná, že tenhle obor má málo praxí - byla jsem asi blázen. Teď jsem tam jednou tejdně a mám pocit, že umřu. Navíc mě čeká to co minule, takže ještě větší hrůza, než si dovedete představit. Nechci tam! :/

Hned ve čtvrtek, co jsem dopsala článek na blog, přihlásila jsem se na facebook. O pár minut později se mi ukázalo, že T. okomentoval můj status. Jako kdyby vždycky tušil, kdy řeknu, že na něj kašlu. Všechna snaha vysrat se na něj byla zase fuč, zase se to o několik dní prodloužilo. Já se v něm fakt nevyznám! sice neřekl nic určitýho, ale řekl toho dost na to, abych ještě chvilku počkala. Jo, to moje chvilky znám. Stejně bych čekala tak i tak, protože nějakej čas trvá, než na někoho zapomenete, oprava - "zapomenete". Vlastně na nikoho nejde doopravdy zapomenout.

Je to klišé, který používáme všichni. Né že by jsme chtěli člověka ujistit, že si ho opravdu ten do kterýho se zamiloval nezaslouží, chceme aby zapomněl, netrápil se, cítil se líp a sebevědoměji...

Dneska jsem zase slýchávala klišé - On si tě nezaslouží, už se na něj vyser. Jak se mám proboha vysrat na někoho, kdo nikdy nebyl doopravdy můj? Jo vim, takhle to P. nemyslela, ale já jsem si to takhle vzala. Hlavně - dobře se radí, blbě se činí. Známe to všichni ...
Navíc jedním uchem dovnitř, druhým ven. Né, že by mě nezajímali rady mejch kamarádů, co víc nejlepších kamarádů. Ale stejně si budu myslet a dělat všechno po svém...

DISKUZE I - Co je u nás, ve světě (kdekoliv) za problém a dal by se nějak vyřešit?

17. září 2011 v 9:21 | Sweet breeze |  Diskuze
Ahoj,

zase se hlásim! Tentokrát potřebuju radu!
Na občance jsme dostali úkol, máme udělat projekt a já si nevim rady. Máme si vybrat nějaký problém a jeho řešení. Proto vás vyzývám - kdyby jste každej mohl děát nějakej návrh, nějaký téma.. na který bych to mohla zpracovat. Ne nic jako vrahové, úchyláci a podobně, to sice problém je, ale opravdu netušim, jak bych to já nebo kdokoliv jinej vyřešil.
Mě napadli třeba beznomovci, ale to je takový téma, který by mohl mít každý a já chci něco jinýho, něco, co nenapadne jentak někoho, něco co se bude dobře zpracovávat a co všechny "zvedne" ze židle.
Proto startuju první diksuzi na téma: Co je u nás, ve světě (kdekoliv) za problém a dal by se nějak vyřešit?

Zapomeň, Sweet Breeze

15. září 2011 v 19:28 | Sweet breeze |  výseky ze života

Nebyla to otrava, byla to krása. Nebyla to chyba, bylo to ponaučení a nová zkušenost. Nebyly to promarněný dny, byly to dny, kdy jsem čekala, i když zbytečně. Teď už vím, jak to je, jak to bylo a jak to bude. Vlastně jsem to věděla už dávno, jde jenom o to, že jsem si to nechtěla přiznat. Teď jenom ... ZAPOMEŇ, SWEET BREEZE!


Tak to je a nejspíš to tak bude.
Co vík k tomu říct? Snad jen že nemám slov.
Mrzí mě to, strašně moc, ale nenadělám nic. Jak citát praví "Milovat, znamená pochipit, že druhý milovat nemusí." Vlastně ani nevim, jestli jsem milovala nebo pořád ještě miluju - spíš bych to nazvala zamilovala jsem se a jsem zamilovaná. Bohužel jako vždycky úplně špatně. Pořád si to nějak nechci uvědomit, pořád si to nechci připustit.
Za tejden se neuvidíme, radši jde na "důležitej" zápas a dle mýho i na fotbalovou párty ( to si ale myslim já ).
Vlastně jsem věděla a vim to, že mě má rád, bohužel né asi do takový míry jako já jeho, do takový, kdy by z toho mohlo bejt něco víc.
Teď se budu chvilku trápit, vzpomínat, přemítat vzpomínky a budu doufat, že to dřív nebo později vymizí.. Nic jinýho mi nezbejvá.
Vlastně jsem se přistihla, že neni činnost, při který bych nemyslela na něj a na chvíle, který jsme spolu prožili. Ať už dělám cokoliv, tak na něj myslim. Dokonce to stíhám i když čtu.. NEUVĚŘITELNÝ!
Člověk si najednou uvědomí, kolik tich zážitků a vzpomínek má, i když tich dní jsme spolu zas tak nebyli...

Nikdy jsem nevěděla, co s náma bude.. nevim to ani dál. Budeme kamarádi? Přestaneme se kontaktovat úplně? Nebo nás osud svede dohromady později? Třeba na to nejsme připravený ani jeden, třeba na to nikdy nebudeme nikdy připravený..
Jedna etapa jako kdyby timhle článkem končila, při tom vim, že svym způsobem bude ještě chvíli pokračovat

Fakt nejsem blázen, věřim na osud. Jestliže spolu máme bejt, tak spolu budeme. Jestliže ne, tak ne!
Jestliže se má něco stát, tak se to stane. Věřim v to, že to máme nějak všichni daný a ať už se rozhodneš v životě jakkoliv, tak to dopadne nakonec tak, jak to máš určený...

Odteď mu neříkejme KSV, ale prostě jenom S. - jestli vůbec budu ještě psát o něm...

Pak že mají středoškoláci v pohodě život..

14. září 2011 v 20:16 | Sweet breeze |  výseky ze života
Ahoooooj!

Jsem vyčerpaná, bez sil, unavená, nervózní, nevyspalá, nepřítomná, netrpělivá...
Můj spánkový deficit ze mě dělá tohle, vim, že to začalo tehdy, kdy jsem (jak jsem již psala) spala ze soboty na neděli tři hodiny, při mojí smůle jsem nemohla usnout ani v neděli večer, vlastně ani v noci (nevim, jak je možný, že po tom všem jsem nebyla unavená), usla jsem někdy ve tři hodiny ráno a v šest zase vstávala, přijela jsem pozdě odpoledne a od tý doby vstávám v pět a jezdim domu na osmou, jsem naprosto vyčerpaná ze školy, praxe a ze všeho a to se ještě nemusim moc učit, to jsem na sebe zvědavá za pár tejdnů...
Vždycky přijedu domu, najim se, napiju se, vysprchuju se, když je potřeba kouknu na něco do školy, internet zapnu tak na deset minut, zkouknu novinky a sport na seznamu, zapnu facebook, odepíšu všem co psali, kouknu co je novýho, to mi zabere tak 10 minut a už je zase požehnaně hodin, jdu si lehnout, přemejšlim, koukám do zdi až vyčerpáním usnu. Ano, to je můj lákavej život celý 10 měsíců ... Ale nebudu si stěžovat, každej si tom musí projít.

Jinak když tak nad tim přemejšlim, tak jsme se dlouho neviděli s KSV, vždycky jsem byla jedna z tich, kdo nepotřeboval vidět svýho kluka ( nemůžu najít to správný slovo, protože to můj kluk neni...ale vy mě chápete) každej den. Nepotřebovala jsem ho vidět ani moc často, o to víc jsem se pak těšila, vyhovovalo mi to a neměla jsem ráda kluky, který na mě tlačili, ale tohle už je velká doba, dokonce i na mě...
Stejská se mi, dokonce jsem byla přesvědčená, že se uvidíme celej příští víkend.. abych pravdu řekla, nakonec z toho asi sejde (držte palce ať ne, protože jinak se už fakt zbláznim) Už ho potřebuju mít u sebe..

Poslední dobou těch deficitů mám nějak až až.
No nic, loučim se.. musim pádit, článek nestojí za nic, ale aspoň v rychlosti, aby jste o mě věděli, co pořád dělám a nedělám! :)

Někdy člověk prostě název článku nemůže vymyslet

11. září 2011 v 15:41 | Sweet breeze |  škola a jiné "závislosti"

Pojď ke mě a dej mi ruku, ať ti jí políbím. Tvé oči jsou tak blízko, já Ti nabízím. Tohle je rááj... ♪


Páni, včera jsem se pořádně odreagovala. Ještě, když jsem tam šla, tak jsem žila v domění, že půjdu tak za čtyři hoďky domu. Jo, to jo.. Za 14 hodin možná tak! :D
Přišla jsem domu v půl sedmí, o pět kilo těžší - 10 piv = 5 l tekutin! No dobře, hodně jsem čůrala :D + ještě nějaký to šampáňo, naštěstí nebyl žádnej tvrdej alkohol. Takže se ani vodka nekonala.
Zklamala jsem..
A to jsem řikala, jak nebudu až do 23. pít, protože to se chystá legendární akce, kdy se bude pít celej víkend a pak dlouho nic, dokud mě někdo nepozve na nějaký narozeniny ( =D)
Taky jsem včera stačila zapřemešlet o pár věcech, taky jsem se hodně věcí dozvěděla - pěkný věci.
Mám fajn náladu, akorát si nejsem jistá, jak budu zítra fungovat. Jak budu fungovat celej tejden. Kocovinu nemám, špatně mi neni.. To ne, ale když si vemu, jak jsem byla unavená minulej tejden, kdy jsem měla naspáno, tak nevim, nevim. Ze včerejška na dnešek, spíš teda z dneška na dnešek, z rána na dopoledne jsem napsala dvě hodiny a čtvrt a je zjevný, že už to nedospim, celej tejden vstávat. Docela si to dávám, no ..

Jinak jsem dneska díky mojí únavě konečně koukla na druhou část Harryho Pottera, musim říct, že jsem byla nadšená a strašně se mi to líbilo, slyšela jsem na to různý názory, ale jako já si to pochvaluju.
Sice konec zase klasickej Happyend, lovestory jak vyšitá, což jsem moc nepředpokládala, ale budiž, no..

KSV - docela dlouho jsem se o něm nezmínila, tak kdyby vás to zajímalo, všechno při starym. Vlastně nevim ve kterym úseku jsem usekla moje vyprávění o něm, takže aby nedošlo k nedorozumnění. Od konce prázdnin jsme se pořád neviděli, je na 80% jasný, že se uvidíme za dva tejdny. Píšeme si, jinak nic..

Ještě vás možná zajímá - proč ten výkřik do tmy, mluvim o první tučný, velký větě. Nějak teď poslední dobou ujíždim na českých a slovenských, dojemných písničkách, kterej maj sakra dobrej text. Tuhle teď zrovna poslouchám...

Rozhodla jsem se, že se vám ukážu, ale pořád chci tenhle blog udržet v poloviční anonymině, nechci, aby moje fotky viděl hned každej. Nechci, aby na to někdo narazil, někdo kdo mě zná a všechno si to tady přečetl..
Proto když budete mít někdo zájem, tak Tady je album mejch fotek. Samozřejmě to má háček, musíte si napsat o uživatelský jméno a heslo, který vám napíšu třeba na mejl nebo tak... Já jsem fakt paranoidní. Ale člověk nikdy neví..

Jsem si jistá, že se vás teď všechny přes ten dlouhej proces, jak se dostat k mejm fotkám naprosto znechutila a znudila, proto neočekávám, že si o to někdo napíše, ale tak aby jste nemohli říct, že jsem se vám neukázala.. :)