S tim mojim rozepisováním o kravinách bych za chvilku mohla složit knížku!

9. srpna 2011 v 22:57 | Sweet breeze |  výseky ze života
Zdravim, dneska jsem celej den rekonstruovala a jak jsem předpokládala - hotovo ještě neni, chce to pár malých
úprav, dodělávek a předělávek, takže jsem na tom vlastně líp, než jsem čekala. 3x HURÁ! To asi všechno k rekonstrukci.
Neuhodnnete v kolik zítra budu vstávat! Ano, hodně brzo. Rodinka se rozhodla k desátému srpnu ve středu vyskoči
již v brzkých ranních hodinách z postele a vyrazit na houby. Nejsme my blázni? Takže namísto ve svých milovaných obědních hodinách budu vstávat při nejlepší možný variantě v 7:15. Yes, 3x hurá! To jsem si vždy přála...
No což, jsou prázdniny, tak ať aspoň trochu dělám. Odpoledne jdu po dlouhé době ven s mojí nejlepší kamarádkou, nějak jsme na sebe teď neměly čas, buď ho neměla jedna nebo druhá. Takže se těšim, až zase všechno proberem, my jsme to teda probraly všechno už přes facebook, ale osobně je to přece jenom lepší - A to se ví! ;) Čemuž se zase dostávám k rekonstrukci - zítra to asi moc nepůjde, možná večer. Uvidím, uvidíte..
Možná se vám zdá, že mám dneska výbornou náladu, klamu tělem! Snažim se, snažim se nemyslet na věci, který mě dohání k šílenství a snažím se myslet pozitivně, moc mi to teda nejde, akorát internet je výborná věc, napíšeš ":-)" ale myslíš ":-(". Což můžeš udělat i v reálném životě, ale ti, kteří tě znají poznají, že úsměv není takový jako když jsem doopravdy šťastná.
Čímž jsem vám už i prozradila jak se mám - mizerně, ano! Možná si řikáte - Má se ta holka někdy i jinak? Ano, mám! Dřív jsem se neměla jinak než báječně. Poslední dobou to ale stojí za ho*no. Já vim, jsem trapná, jak to pořád omýlám dokola, ale už jsem o tom mluvila se všema lidma, kterým důvěřuji, psala jsem to sem a stejně to nepomáhá. Tomu pomůžou už jenom dvě věci, první ta rozumnější, přesto těžší a možná bolestivější - nějak ty vyřešit! Ta druhá - prostě jenom šáhnout po dobrý vychlazený kamarádce vodce a nemusí bejt ani jedna z nejlepších, vypiju jakoukoliv.
Přátelé, facebook nás ničí - A to se ví! Přála bych si, teda..možná vy by jste si to přáli, aby jsem napsala "A nebudu
vám ani řikat proč" Ale já vám to řeknu, protože to nevydržim. Mám ho na liště v chatu hned prvního, pořád klikám a koukám, jako kdyby tam měla být zrpáva, kterou jsem si náhodou nepřečetla - ještě jsem jí tam nenašla. Pak kliknu na fotku a rozevře se mi celý jeho profil, kouknu co je novýho - nic, když se tam koukám každou půl hodinu (když jsem teda na netu). Koukám, jak je celej den online a přesto nenapíše - já taky ne, tak nevim, proč si stěžuju, i když to nejsem já kdo přestal psát. Večer se odhlašuju zpravidla, když on se taky odhlásí, včera jsem udělala vyjímku. :-)
Dneska se pořád přihlašovat a odhlašoval jako kdyby na někoho čekal, já byla online, včera psal, že mu někdo chybí - asi to nebudu já. Nebo je tu možnost, že mu chybim já a přihlašoval se, aby se ujistil, že jsem mu fakt nenapsala jako první - ale notak, nebuď naivka! Teď neni online už docela dlouhou dobu a já přemejšlim, co dělá s kterou zrovna teď je - né že bych si byla jistá, že se mu nějaká líbí, teda vim, ale nevim jestli jsem to já nebo jiná. Prostě jsem paraodiní a všechno vidim buď moc růžově, v případě jeho černě. Hned vidim, jak je s jinou nebo jak se zrovna dobře baví a já mu nechybim. Když už jsem u konce všeho, "co s nim dělám na facebooku", tak je tu ještě mobil. Koukám na 300 sms od něj, které byl schopen napsat za pouhý týden - má to zadarmo, ale stejně. A koukám, že už je to fakt nějakej ten den co nenapsal a asi ani nenapíše. Né, už vás s tim fakt nebudu otravovat.
Jinými slovy - Chybí mi a cejtim se mizerně! Věřte nebo nevěřte, ale už se docela i těšim na školu. Doma se cejtim
jak přiškrcená, nemám žádnej důvod, prostě jen potřebuju vypadnout a dneska jsem usoudila, jak mo bych se chtěla přestěhovat do Prahy, jenom na pár let, než dodělám střední, než udělám vyskou, pak zase zpátky do baráčku. Maluju si to moc růžově. V Praze je vždycky co dělat, vždycky seženu někoho ven, bydlí tam on a kdybych bydlela někde blízko u něj, znamenalo by to, že bych to měla blízko i do školy - A to se vyplatí. Nemusela bych vstávat v 5, ale v 7 a to už je sakra rozdíl. A to nemluvim o tom, do kolika bych mohla spát, kdyby jsme měli od 9:15. Tóóó by byl život, ale to jsou zase jenom sny. Každopádně to nic nemění na tom, že když jsem ve škole, dobrou náladou přetékám. Jsem sice unavená a je toho moc, ale parádní spolužáci s kterýma se směju od rána až do večera a to s našim rozvrhem doslova. Navíc je toho fakt tolik, že neni čas myslet na špatný věci, leda tak při cestě do školy a ze školy. Což neni tak úplně pravda, protože při cestě do školy jsem tak rozespalá a unavená, že jsem ráda, když vytáhnu svojí průkazku, když ke mně přistoupí průvodčí. A na večer jsem zase tak unavená, že sednu a zase jsem ráda, že jsem ráda! A když už jsem čilá, tak myslim na to, co všechno musim udělat, co všechno budu muset opsat, protože jsem se zase nenaučila nebo předem vim, že se nenaučim. Tenhle rok se to ale změní. Po dvouch letech s trojkama jsem si řekla, že to neni jak na základce, kde jsem na to ani nepodívala a stačilo mi jen to, co jsem si zapamatovala, abych vyšla na střední s dvouma dvojkama. Třetí rok nebudu jenom poslouchat a zapisovat si poznámky, ale ještě si to aspoň jednou přečtu - To by mělo stačit.
No teda, dneska nevycházim z údivu jak se rozepisuju a to všude. Takže budu pomalu končit nebo vám i sobě vypíšu
díru do hlavy, očí? To je jedno.. I když pochybuju, že si někdo tak dlouhej článek bude číst, já si ho třeba přečtu :-D Tak zatim.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ro-ma-nka ro-ma-nka | Web | 10. srpna 2011 v 13:02 | Reagovat

Fíha, článek to je opravdu těžký, ale myslím, že je dobrý se takhle vypsat, i když to občas taky vůbec nepomůže. Já sama si píšu všude všechno - na náhodně nalezený papíry v pokoji, do deníku (ano! píšu si deník a nikdo o tom nemá ani potuchy, haha), do svého neznámého tajného blogspot deníku, občas na svůj normální blog a do wordu. :D Až je divné, že všude píšu něco jiného a vlastně jsou to všechno moje pocity. A můžu říct, že mi to semtam taky náladu rapidně ubere, protože je něco jiného cítit se špatně a ještě to mít strvzené černé na bílém. Ale aspoň si za pár let můžu říct - to jsem byla strašně přecitlivělá a trapná. ;) Tvoje dilema s tím klukem chápu, nedávno (možná i teď, ale já si tluču do hlavy NE NE NE!) měla i já - jenže ten můj byl zadaný a i přes tu pauzu, která mi byla dána jako naděje s jeho chováním a snahou nijak nepomohla - takže je znovu s tou svou slečnou. Ačkoli musím říct, že mně stěhování (které bylo v nedávné době denním tématem) vykolejilo můj život úplně - před rodiči jsem byla silná, protože jsem si říkala jaká skvělá to je příležitost začít znovu, když ani teď nemám nic, ale po nocích jsem pro to NIC brečela..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama